|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
By se možná obrátil
do nebe a zaplakal
teď již hledí jen do země
pochybuje samý žal.
Oči jeho smutku plné
okolí své prohlížejí
když tu náhle svitnou leskem
vílu v dálce uhlídají.
Oči svitnou leskem novým
víla je to nebo žena
pro ženu je rozhodnuto
smysly mysl nastražena.
Za ruku mě bere ona
v zámek svůj tich odvádí si
mysl stále nastražena
pomalu mě šálí smysly.
Trhnu rukou prchám od ní
kolem samá divočina
zalehneme do bodláků
vstříc ti půjde tvá dívčina.
Kolem mizí divočina
ve víru též má dívčina
stojím vprostřed pusté pláně
ach dívčiny vys... na ně.
|
|
|
